Akčnost, na jakou jsme si zvykli díky některým nejmodernějším vzorkům špionážní literatury, u le Carrého nehledejme. Jeho román je stejně tak poutavá, napínavá a zábavná četba jako analýza oné podivné, vzrušující i záhadné profese, kterou přisoudil svým hlavním hrdinům.

O knize Michela Houellebecqa Mapa a území, vloni ověnčené Goncourtovou cenou, již bylo napsáno mnoho recenzí. Zachytily mnoho stránek a všimly si mnoha detailů. Velmi důkladně je zkoumána hlavně ironická přítomnost postavy jménem Michel Houellebecq v díle a její smrt, jakož i tematická a kompoziční odlišnost tohoto románu od všech předchozích. Poněkud méně kritiků se vydalo po stopě „mapy a území“, její možné inspiraci i interpretaci.

Neuspěli jste v životě? S námi se vám zaručeně podaří zemřít! Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, si nemohl přát lepší entrée na český trh. V knize Potřeby pro sebevrahy totiž čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.

Knížka pro děti mladšího školního věku Jak se zbavit Mstivý Soni přiláká pozornost adresátů již samotným titulem, prozrazujícím nenucenost vypravěčské polohy a slibujícím dobrodružnost zápletky. Ani jméno autora nemusí být dětem neznámé – Jiří Holub (1975) jim věnoval humorně laděné knížky Kolik váží Matylda (2009) a Vzpoura strašidel (2010).

Ouředníkova Ad acta sklízejí úspěch ve Francii. Co zaujalo francouzské recenzenty na knize, která byla u nás označována za nepovedenou?

Poslední číslo časopisu Plav se věnuje poezii a živlům. Vzniklo z hledání konceptu „živelné poezie“: poezie, v níž by se živly neobjevovaly pouze v obsahu básně, ale utvářely by samu její formu.

Existuje skutečný román o Jižním Městě? Co jsou to sídlištní stereotypy? Jak současní čeští spisovatelé předvídají budoucí vývoj sídlišť a jejich vztah ke „staré“ Praze? Dá se identifikovat specifická sídlištní spiritualita ztvárněná v krásné literatuře? A existují dnes nějací autoři, kteří by vytvářeli cosi jako „poetické sídlištní apologie“? Na tyto otázky se snaží hledat odpovědi následující text.

První svazek pamětí, nazvaný Vybojovaná svoboda, zachycuje období prvních čtyřiceti let života Hanse Künga. Vzpomíná v nich na teologická studia v Římě, svou kariéru kněze a profesora a na události a osobnosti, které formovaly jeho postoj k náboženství, církvi a ekumenismu. Velkou část knihy pak zabírá Küngův strhující popis zákulisního dění, machinací a intrik během 2. vatikánského koncilu, včetně setkání a spolupráce s tehdy mladým a reformně naladěným teologem Josephem Ratzingerem.

Lze hovořit o ukrajinské překladatelské škole? Slovenský ukrajinista Ivan Jackanin se domnívá, že ano. Ukrajinský překlad prošel a stále prochází vývojem, který je silně ovlivněn neustálým (dnešek bohužel nevyjímaje) potlačováním ukrajinské kultury a jazyka.

Co to tu táhne spolu se mnou, co to tu táhne mnou, co to tu táhne kolem mne? Můj stín to být nemůže, ten jsem předala minulosti, celou dobu mě sledoval, už několikrát se mi podařilo ho cestou minout, nechtěl se přidat, nechtěl táhnout se mnou.

Minulý rok vyšla vedle Lačnosti v českém překladu Jitky Jílkové další – v pořadí asi osmá – kniha od Rakušanky Elfriede Jelinekové. Tentokrát se jedná o Zimní putování (Winterreise), těžko zařaditelný text na pomezí prózy, poezie a dramatu.

Vtíravá myšlenka, s níž se čtenář povídkové antologie regionálních spisovatelek potýká, je hledání odpovědi na otázku, komu je dílo určeno. Soubor dobrých až brilantních povídek je protkán úmorným, suchopárným a často i stylisticky zoufalým rozborem tématu, regionu a problematik.

Nad románem mladého polského spisovatele Zygmunta Miłoszewského (nar. 1976) českého čtenáře často napadá: tohle by se mohlo odehrávat i u nás, tohle by mohl napsat český autor. Ale bohužel to tu nikdo neumí.

Česká literatura v cizině - jako první téma pro iLiFORUM, nový projekt těchto stránek. Cílem debaty bylo osvětlit tuto problematiku z nejrůznějších úhlů, konfrontací s pohledem druhých si i pro sebe ujasnit a zformulovat to, nad čím se jinak podrobněji nezamýšlíme, a současně umožnit každému, koho to zajímá, aby nahlédl do kuchyně těch, kteří se českou literaturou v cizině tak či onak zabývají.

Sú to už asi tri roky od doby, kedy som písal recenziu na prvý román slovenského autora Petra Krištúfka s názvom Šepkár (rec. Tvar 03/2009). Jednalo sa o priamočiary, dejovo lineárny a satirický text plný absurdít. Autor ich tam potreboval, vytvoril si ich a funkčne použil umne tak, že vo finále bola táto jeho práca nominovaná nielen do prvej desiatky najprestížnejšej slovenskej literárnej súťaže Anasoft litera, ale tiež získal nomináciu na Prix du livre européen.

Za svůj výrazný rozvoj a vynikající výsledky vděčí sofijská bohemistika několika vědeckým osobnostem, k nimž patřili mj. Boris Jocov, Emil Georgiev, Ivan Pavlov a mnozí další. K nim se řadí plejáda současných bohemistů, kteří působí na sofijské, plovdivské a dalších bulharských univerzitách.

V pojetí svérázného kanadského režiséra doputoval skutečný příběh o myšlenkové kolizi zakladatele psychoanalýzy Freuda se svým nejlepším žákem Jungem na dvourozměrné filmové plátno, aniž ztratil vtip, složitost, inteligenci a historickou věrnost.

Slepá skvrna není „prvotřídní thriller“, jak se píše na zadní straně přebalu, napětí však rozhodně nepostrádá a autor je dokáže čtenáři dobře dávkovat. Kvalita překladu je však zoufalá, v tiráži uvedená překladatelská dvojice Miluše Juříčková a Štěpán Lichorobiec odvedli práci skutečně velice nekvalitní. Prohřešili se proti veškerým zásadám češtiny, na které si lze vzpomenout. Řečeno slovy překladu, v němž se jistý kriminalista „dopouští formulace“, se bohužel překladatelé v tomto případě „dopus

Slepá skvrna není „prvotřídní thriller“, jak se píše na zadní straně přebalu, ale je to dobře napsaná klasická detektivka s výraznou psychologizující linkou. Nepostrádá napětí, které autor dokáže čtenáři dobře dávkovat, a ačkoli je čtenář již několikrát s určitostí přesvědčen, že nalezl vraha, i po odhalení mu autor přichystá ještě dva překvapivé zvraty.

Ukrajinští politici se zřejmě rozhodli, že vymýtí ve své zemi vše, co se jim nehodí do krámu, včetně literatury nesplňující jejich představy o pravém umění. Loni touto dobou probíhal skandál okolo známé autorky Mariji Matios. Tentokrát to je spisovatel Jurij Vynnyčuk, který byl obviněn z pornografie.